Když chceme být výkonní, máme ve zvyku sáhnout po něčem, co nám dodá energii: po cukru. Funguje to výtečně, pokud nám jde o fyzickou aktivitu, při níž tělo dodaný cukr ihned přemění v energii a spotřebuje. Ale je to stejné, když potřebujeme vykonávat duševní práci? Ukázalo se, že v takovém případě cukr není nejlepším pomocníkem, ale snadno se stane nebezpečnou překážkou.
Tělo se bez cukru neobejde. Naše buňky ho potřebují k optimálnímu fungování. Glukóza je pro ně základním zdrojem energie. Zásadní je však otázka množství. Ať už ho máme nedostatek, nebo nadbytek, tělu to škodí. Nerovnováha hladiny krevního cukru také výrazně ovlivňuje fungování mozku a tím pádem efektivitu naší duševní práce. Při nedostatku krevního cukru se zvyšuje hladina stresových hormonů (například adrenalinu) a dochází k přeměně uloženého tuku na glukózu. Naopak při nadbytku cukru v těle začne slinivka břišní produkovat inzulin, který má přebytečný cukr uskladnit v podobě tuku. Oba procesy ovlivňují výkonnost mozku. V obou extrémech člověk pociťuje malátnost, zmatenost, roztřesenost a nervozitu, dokud se hladina krevního cukru nedostane do normálu.
Dlouhodobý nadbytek cukru vede k inzulinové rezistenci, tedy k situaci, kdy buňky přestanou na tento hormon správně reagovat. Odborníci odhadují, že tímto syndromem v Česku trpí 25-30 % populace (a to bez započítání diabetiků). Role inzulinu nekončí u pouhé regulace množství krevního cukru, ale také posiluje synaptická spojení mezi neurony. Tím jim pomáhá v efektivnějším přenosu impulsů. Pokud tedy v důsledku nadbytečné konzumace cukru dojde k inzulinové rezistenci, citelně se naruší synapse v mozku. Nervová spojení jsou zamlžená, pracují pomaleji a množí se chyby v jednotlivých přenosech. To vše se neblaze podepíše na našem myšlení, paměti a schopnosti soustředění.
Tým vědců z Montrealské univerzity a z Boston College například spojil nadbytečný přísun cukru s poškozením paměti a kognitivních schopností. V krajním případě je možné, že organismus na nadbytečný cukr zareaguje jako na virus. Tato obranná reakce rovněž narušuje kognitivní schopnosti, dokonce do té míry, že to může připomínat projevy Alzheimerovy choroby.
V moderním světě se nemusíme bát nedostatku cukru, ale spíše jeho nadbytku. Běžná strava zvládne pokrýt každodenní potřeby organismu, zvláště proto, že cukry se pod různými názvy běžně přidávají i do potravin, ve kterých bychom je nečekali. Pokud máme v těle více cukru, než je schopno zpracovat, nemůžeme počítat s tím, že náš mozek bude podávat uspokojivé výkony. Strava bohatá na cukry, zejména pak ty rafinované, způsobuje celkovou únavu a lenost, což pochopitelně vůbec neprospívá produktivitě v práci, při studiu ani v každodenním životě. Jestli chceme být koncentrovaní, pohotoví, schopní jasně myslet a efektivně ukládat informace do paměti, pak je lepší mít příjem cukru pod kontrolou.